HOME REPORTY FOTKY ŠKOLA
DISKUZE VIDEA PROFIL ODKAZY
openSUSE.org
Proč používat Linux
Download Opera
Lyže Rakousko 2012
8. - 11. února. 2012

Po dvouleté pauze (podle fotek jsme naposledy byli v lednu 2009) jsme si zase vyrazili zalyžovat na prodloužený víkend do Rakouska. Stálou sestavu Kofi, Karolína, Pyškot a já doplnili Láďa a Viktor, kteří však nejsou žádnými nováčky, byli už ve zmiňovaném roce 2009. Poprvé se s námi vydali také Patrik a Dejf. Naopak chyběl Gorec, který se kvůli dřívějšímu termínu nestihl vrátit z Ameriky. Tentokrát jsme vyrazili do oblasti Söldenu. Ubytování jsme měli domluvené od středy do soboty, tedy tři noci. Abysme maximálně prodloužili dobu lyžování vyrazili jsme už ve středu ve dvě ráno. Na místo jsme dorazili něco po osmé. Zaparkovali jsme u lanovky, koupili třídenní permanentku na oblast Söldenu - čtvrtý den jsme měli v plánu strávit v oblasti Obergurgl - Hochgurgl - a vyrazili na kopec. Počasí nám víc než přálo, krásně modro, takže parádní lyžování. Po chvíli jsme se rozděli na několik skupin - Kofi, Karolína a Viktor se vydali po svém a i Láďa se časem vydal svojí cestou. My ostatní jsme se celý den zdržovali v oblasti nad kabinkou vedoucí na Giggijoch. Zvlášť jsme si oblíbili černou sjezdovku na Hoinbachjoch, kde jsem se s Pavlem a Patrikem občas vydali i mimo sjezdovku. Terén byl už ale rozježděný, takže o prašanu to moc nebylo. S dvěma pauzama v bufetu nám tak uběhl první den lyžování. Odpoledne jsme měli domluvený sraz u auta. Až na drobné zpoždění Ládi s Davidem, kteří cestou trochu zabloudili a museli k autu dojet skibusem, jsme se tam i sešli a vyrazili se ubytovat. Ubytování jsme měli domluvené v Lägenfeldu ve velmi parádních apartmánech. Ten menší byl pro 2 - 4 (vyšší číslo s rozkládacím gaučem), druhý pak pro 4 - 7 (opět s přistýlkama). V podstatě by nám stačil jen ten větší - v kterém jsem se chvílema i ztrácel, neboť měl spoustu zákoutí a tajných místností - rozlosovali jsme se ale čtyři a čtyři s tím, že vě větším budeme vařit a obývák necháme jako společenskou místnost. Po večeři tvořené těstovanami s kuřecím masem, špenátem a smetanovou omáčkou jsme toho po dlouhé cestě už moc nevydrželi a rychle odpadli.

Ve čtvrtek ráno chtěl Kofi stihnout začátek lyžování a sjet si sjezdovku pod lanovkou ještě než jí ostatní rozjezdí, proto naplánoval odjezd na osmou ráno. Naše auto tak skutečně vyrazilo, posádka druhého vozu to tak horké zase neviděla. Jak se později ukázalo, druhé auto neodjelo vůbec. Láďovu Fordu se nechtělo startovat a tak kluci nakonec dorazili skibusem. S Pyškotem a Patrikem jsem se pak sešel u horní stanice kabinky. Kofi, Karol a Viktor se zase vydali po svém a Láďa s Davidem už také stihli zmizet. Vzhledem k tomu, že jezdili i vleky na ledovci, které bývají kvůli větru často mimom provoz, vydali jsem se na poznávací cestu areálem. Jako první jsme se vydali na ledovec. Cestou jsme všichni poprvé v životě projeli tunelem na lyžích. Na ledovci dost fičelo, tak jsme jen rychle navštívili vyhlídku poblíž Tiefenbachkoglu a přesunuli se dál. Dlouhou modrou sjezdovkou vedoucí údolím Rettenbach Tal jsme se dostali pryč z ledovce. Dál jsme pokračovali na další vyhlídku, tentokrát na Gaslachogl. Cestou nás zaujala červená sjezdovka s velmi příjemným profilem, ale neskutečně pomalou dvousedačkou. Dojeli jsme na vyhlídku, kde jsme se díky výšce přes 3000 i na pár schodech nezvykle zadýchali. Počasí se od vyhlídky na ledoci moc nezměnilo, takže žádný velký zdržování nemělo moc cenu. Rozhodli jsme se ukončit svůj trip areálem a na chvíli se usadit. Vybrali jsme si již zmíněnou sjezdovku pod dvousedačkou, přestože jsme cestou nahoru docela mrzli. Další přesun přišel s časem oběda. Nakonec jsme skončili v bufetu v mapě označeném písmenem "J" s názvem Stabele Schirmbar. Ten nás zaujal zejména obsluhou a to tak, že Patrik oprášil i svou němčinu, do které sem tam proklouzlo něco anglicky. Jen Pyškot seděl zády a měl pořád nějaké poznámky. Bufet měl navíc volné připojení - pod slovem volné se skrývalo naprosto nelogické, šíleně dlouhé heslo, které jsme opisoval nadvakrát - na Wi-Fi, tak jsme napsali krátkou hlášku na oddílové stránky. Po několika eSeMeSkách a jednom obědě dorazil David s řízkem, takže nastal čas se zvednout a jít zase lyžovat. Po obědě jsme se začali přesouvat zpět směrem na Giggijoch, kde jsme se zase potkali s Láďou a strávili zbytek odpoledne. Do Lägenfeldu jsme měli v plánu vrátit se skibusem. Podle tabule na zastávce měl jezdit každých 10 minut, ale vypsaný skibus vždycky po prošvihnutí času odjezdu z tabule zmizel a bus nikde. Nakonec přijel až třetí a podle toho vypadal i dav, co se do něj tlačil. Přesto jsme dojeli celkem v pohodě. Před večeří se Kofimu s Láďou podařilo přes kabely natočit Forda, takže svitla naděje, že kluci v sobotu odjedou. K večeři jsme tentokrát měli několik kilo výbornýho pečenýcho masa, z kterých překvapivě nic nezbylo. Večer jsme už jen chovali psy, cvičili je sledováním kriminálek typu Las Vegas a nechávali je hlídat malé děti. V podstatě nic zvláštního.

V pátek ráno jsme vyrazili postupně, rozdělení na tři části. První jel Kofi s Karol a Viktorem v autě. Vzápětí jsme vyrazili já s Patrikem a Pyškotem skibusem a za námi pak Láďa s Dejvem. Na lyžování jsme si vybrali vzdálenější část areálu v Söldenu - okolo Gaislachkoglu. Vyjeli jsme kabinkou do mezistanice a postupně se propracovali až na nejvzdálenější sjezdovku areálu, kde jsme ještě nebyli. Za ní byla sice ještě jedna kotva, ale tam už nás to netáhlo. Sjezdovka byla sice modrá, ale i tak dokázala překvapit, zvlášť když přes noc lehce poprášilo nového sněhu a díky mrakům bylo nepříjemné světlo. První jsem letěl já, vzápětí za mnou Patrik a pak ještě odpoledne skoro ve stejném místě Kofi. Ve chvílích, kdy začalo být něco i vidět, dostal vzhledem k profilu a skoro prázdné sjezdovce příležitost konečně ukázat co je to "RYCHLOST". Přestože jsme jezdili sedačkou s poklopem, začala se do nás dávat zima a tak jsme vyrazili na oběd. Kam jinam než do bufetu "J". Tentokrát místo zády vyšlo na Patrika, zato má spoustu efektních fotek. Klasickou Gulaschsuppe jsme vyměnili za luxusní Cheeseburger. V bufetu jsme se taky sešli s Láďou a Dejvem, ti ale vzápětí zase vyrazili svojí cestou. My jsme se po obědě vydali zpátky na sjezdovku na kraji areálu. Cestou jsme se trochu zdrželi na černé sjezdovce, kde skoro nikdo nebyl. Navíc se roztrhali ranní mraky a tak bylo i pěkně vidět kam jedem. Rozhodli jsme se tedy natočit nějaká promo videa a hlavně Pyškot do toho šel po hlavě. Obloha se úplně vybrala a odpolední lyžování bylo opravdu parádní, takže se nám ani nechtělo končit dřív. Ale v plánu byly ještě termální lázně, tak co se dalo dělat. Skibusem jsme dorazili do Lägenfeldu a skoro hned vyrazili pěšky do termálů. Naložit se do venkovního bazénu s teplou vodou a koukat na zasněžený hory všude kolem je fakt paráda. Neopoměli jsme ale ani vyzkoušet tobogán, který vedl chvílema úplně temnou rourou, což je celkem zvlášní pocit. Jako první to zabalili Kofi s Karolínou kteří se vydali uvařit obligátní špagety. My jsme ještě počkali na tmu, kdy bazén nasvítili barevné reflektory a okolo zapálili louče. Atmosféru siluet hor, hořících loučí a kouřícího bazénu trochu kazila společnost Patrika - který pro mě není tím vyvoleným - a David s Láďou, kteří opodál nacvičovali zvedačky z "Hříšňáku". Stejně jako Kofi s Karolínou jsme nevydrželi celé tři hodiny, které jsme měli zaplacené - to zvládli jen "tanečníci" - a vydali se do apartmánu. Stejně už jsem měl "varhánky". Cestou jsme ještě odchytli Pyškota povalujícího se na lehátku u vnitřního bazénu. Po večeři jsme jen chvilku poseděli a pak bylo načase jít si sbalit a vyspat se na sobotní odjezd.

Po osmé ráno jsme nastartovali obě naložená auta a vydali se do areálu Obergurgl - Hochgurgl, který je ještě kousek dál údolím za Söldenem. Na místě jsme byli ještě před devátou, tedy před začátkem lanovek, takže na kopci jsme byli jako jedni z prvních. Chvíli jsme brázdili manšestr na širokých, prázdných sjezdovkách, kde jsme kvůli difůzi chvílema váhali, zda jedem dolů nebo nahorů. Během dopoledne jsme také navštívili vyhlídku na Wurmkoglu, ale počasí výhledům moc nepřálo, všude šedo. Abychom si trochu prohřáli zmrzlé nohy uchýlili jsme se na sjezdovku s vyhřívanou kabinkou, kde jsme vydrželi až do oběda. Na obědě jsme se akorát vystřídali s Kofim, Karol a Viktorem. Láďu s Davidem jsme od rána neviděli. Stejně jako včera se přes oběd roztrhali mraky. Přehodnotili jsme tedy svůj plán vydat se odpoledne do druhé půlky areálu, tedy Obergurglu. Přejezd byl možný jen lanovkou tam i zpátky a bylo by to asi na dlouho. Místo toho jsme se vydali trochu mimo sjezdovku. Nejdřív jen par obloučků a pak zase zpátky. Postupně jsme si pak vychytali kudy natraverzovat pod kabinku, kde to bylo naprosto parádní. Na poslední dvě jízdy jsme si pak ještě vychytali jedno místo, kde před námi byly projeté jen tři stopy. K autu jsme pak odjížděli na poslední chvíli tak, aby jsme stihli domluvený sraz. Cestu do údolí vedoucí přejezdem několika modrých sjezdovek jsme s Patrikem trochu napřímili, což Pyškot asi úplně nečekal, ale sraz jsme stihli a to i s vrácením permanentek. Následovala už jen několikahodinová cesta domů, během které se nic nestalo a tak nemá ani cenu o ní psát. A tím skončil náš výlet na lyže do Rakouska v roce 2012.

Fotky najdete klasicky v galerii: Lyže Rakousko 2012.

Jedna menší montáž vystihující styl několika jezdců. Zvlášť upozorním jen na prostřední stopu, kterou vystihuje jedině slovo: "RYCHLOST".

Videa - osobně doporučuji především video Pyškot 03

Patrik 01 Patrik 02 Patrik 03 Patrik 04
Pyskot 01 Pyskot 02 Pyskot 03 Pyskot 04
so-cool 01 so-cool 02 so-cool 03

Panoramatické fotky

Panorama 01 Panorama 02 Panorama 03 Panorama 04
Panorama 05


Warning: fread(): Length parameter must be greater than 0 in /mnt/data/html/so-cool.ehm.cz/www/reporty/rakousko_2012.php on line 214