HOME REPORTY FOTKY ŠKOLA
DISKUZE VIDEA PROFIL ODKAZY
openSUSE.org
Proč používat Linux
Download Opera
Mikulov
3 - 5. února 2012

První únorový víkend jsme vyrazili do Mikulova k Týně na chatu. Podle původního plánu jsme měli jet Pyškot, Andula, Láďula s Haničkou a já jedním autem, druhým pak Jožka s Týnou, Káča (Týny ségra) a ještě někdo z Týny příbuzenstva. Protože ale Jožka onemocněl, přesunula se Andula k Týně, protože jeli už odpoledne. My jsme pak cestou měli vyzvednout jejich lyže, protože Káča neměla zahrádku nebo co. Trochu nás zaskočilo, že jsme kromě hromady prken nafasovali ještě nějaké tašky a hlavně veký hrnec s neznámým účelem. Podle předpovědi byl před námi jeden z nejstudenějších víkendů této zimy. To se potvrdilo, když nám Týna po telefonu oznámila, že na chalupě zamrzla voda. Hlavní obsah hovoru byl ale úplně jiný, a to že nakoupili na čínu všechno kromě masa, tedy zcela nepodstatné části tohoto pokrmu. Cestou jsme nakoupili v teplickém Intersparu a dorazili na chatu. Přestože již bylo zatopeno a celkem teplo, voda stále netekla. Rozhodli jsme se tedy na kamnech rozpustit sníh a zalejvat trubky horkou vodou, jestli to povolí. K tomu se výborně hodil onen velký hrnec, který se nám zdál jako naprosto nepochopitelný náklad. Naše pokusy byly nakonec úspěšné, takže mi při čištění zubů pěnila v puse už jen zubní pasta a ne matonka jako těm co byli nedočkaví.

Sobotní ráno nás oproti předpovědi překvapilo celkem rozumnou teplotou něco kolem -12°C. Přesto nebylo kam spěchat, neměli jsme v plánu naběhat v té zimě nic velkého. Při mazání jsme se dostali někam na rozhraní zeleného a modrého vosku, přestože jsme očekávali, že celý víkend strávíme hluboko v zeleném poli (-10 až -32°C). V mapě jsme si vytyčili trasu přes vrch Tří pánů na Fláje, kolem přehrady a zpátky. Nutno podotknout, že jsme použili letní mapu. Kolem jedenácté jsme pak vyrazili. Na běžky jsme se vydali jen Pyškot, Láďa a já. Ostatní se vydali hoblovat svah odshora dolů. Přestože nebylo úplně teplo, docela se to dalo a za chvíli jsme byli na Flájích. Vzhledem ke složení skupiny na mě zbyl neoblíbený post posledního, na který jsem si za poslední dobu docela odvyknul. Po krátké pauze jsme vyrazili podél přehrady s tím, že někde na konci musíme doprava a objet jí. Přehrada už dávno skončila a cesta doprava pořád žádná. Naší nejistotu ještě posílila cedule s nápisem "Státní hranice". Nakonec nám jeden z kolemjdoucích prozradil, že jsme opravdu špatně a ne zrovna málo a zároveň nás informoval, že Láďa kolem něj profrčel a měl pěkně našlápnuto. Pyškot se ho tedy vydal stíhat, z čehož nebyl zrovna nadšený, protože měl před sebou pěkný kopec dolů, který bude muset cestou zpátky hamtat. Naštěstí Láďovi začalo být divné, že na rozcestí čeká už nějak dlouho a začal se vracet, místo aby pokračoval směrem do Litvínova. Na další experimentování jsme se pak už vybodli a na chatu se vrátili stejnou cestou. Na to že jsme neměli v plánu nic velkého, když je taková zima, jsme se celkem projeli. K večeři jsme si dali čínu s masem a po ní vyrazili na Altenberg do lázní. Naložit se po dni na běžkách do teplé vody je fakt paráda a venkovní bazén s teplou vodou není v zimě nezajímavá věc.

Nedělní ráno probíhalo opět v poklidu, protože nebylo moc kam spěchat. Pyškot, Láďa a Andula se chystali na běžky, v plánu měli Dlouhou Louku a zpátky. Káča se chystala na běžky na Vitišku. Já jsem si plánoval výlet na širokých lyžích. V mapě jsem si nakonec vybral Vlčí kámen a pak na Vitišku, případně ještě vrchem na Bouřňák a přijet po sjezdovce zpátky. Ostatní se očividně moc nechystali nikam. Z Mikulova jsem vyrazil po modré. Ze začátku cesta nic moc, ve vyjetých kolejích se držel led, takže jsem pořád přeskakoval z kraje na kraj nebo na středový ostrůvek, abych neničil pásy. Navíc jsem se snažil nerozhamtat běžkařům stopu, takže možností kudy jít moc nebylo. Postupně se ale cesta zlepšovala a po chvíli jsem byl na Vlčím kameni. Odtud jsem vyrazil podél vyšláplé stopy směrem na Vitišku. Za podchodem kolejí, kde bylo nutné sundat lyže, už stopa nepokračovala. Jediný kdo šel přede mnou byl někdo na sněžnicích. Po chvíli chůze jsem zjistil, že jsem trefil lesní cestu o kousek níž než jsem měl v plánu. Směr byl ale dobrý, tak nebylo co řešit. Nakonec jsem došel k železniční zastávce a odtud už známou cestou na Vitišku. Cestu na Bouřňák jsem zavrhnul a vydal se po sjezdovce zpátky. Požitek ze sjezdu nic moc, v podstatě jsem nevěděl, jestli další oblouk bude na krustě nebo v prašanu. Od sjezdovky jsem se vydal zpátky na chatu. Běžkaři dorazili chvíli po mě. Poobědvali jsme, sbalili, uklidili a vyrazili domů.

Pár fotek z mého výletu na širokých lyžích najdete v galerii Skialpy Mikulov.

Na závěr ještě trocha kvalitního HIP-HOPu, song který se mi během víkendu nesmazatelně vryl do paměti.


Warning: fread(): Length parameter must be greater than 0 in /mnt/data/html/so-cool.ehm.cz/www/reporty/mikulov_2012_02_03-05.php on line 57